Bohoušek

Tak máme o radost i starost víc. Před 8 dny se naší nejmladší ovečce Klaris narodilo jehňátko - beránek. Trošinku nás to překvapilo, protože Klaris je teprve 9 měsíců! A ona sama byla svým bahněním také pěkně zaskočena - beránka sice pečlivě olízala, pořád si ho ňuchla, ale když se chtěl chudinka napít, ne a ne ho pustit pod sebe. Pořád kolem něj tancovala a napít jej nenechala. Nepomohlo ani přidržení a "násilné" přisávání. Druhý den ráno beránek ležel v koutečku, celý zesláblý, promrzlý (neb se mu podařilo narodit se do těch šílených 30 stupňových mrazů), sliznice zarudlé, zkrátka na pokraji svého konce. A tak jsem beránka popadla a bez velkých nadějí jej přenesla domů ke kamnům.

Oddojili jsme Klaris i kravky (neb Klaris fakt odmítala dát víc než pár mililitrů mléka) a začali jsme beránka dokrmovat a prohřívat. Moc šancí jsme mu nedávali. Beránek se ale odmítl vzdát - po pár krmeních začal pookřávat a druhý den už měl takový apetit, že jsem k němu musela i v noci vstávat jako k miminku. Pelíšek jsme mu pravidelně vyhřívali termoflaškou a dekami. Teď už má týden za sebou a ač je ještě předčasné jásat, vypadá to, že náš Bouhošek, jak jsme jej pojmenovali, přežije. Vesele hopká s kluky po sednici, cpe se, co se do něj vějde, a očividně roste. Je moc roztomilé pozorovat, jak radostně dovádí. Zdá se tedy, že počet letošních jehňátek můžeme navýšit o jeden další kousek :-D.