Koukám jako Puk

Po masopustním veselí v neděli 12. 2. se mi dnes nevstávalo zrovna snadno :-D. A tak když jsem šla krmit, doufala jsem, že mne nečeká žádná bojovka. Pán Bůh se ale rozhodl mé tehdejší o(b)žerství řádně ztrestat - když jsem přišla k Divé a Báře do chléva, pod Barunkou už se vyvalovalo další telátko - býček. Prvopočáteční radost z dalšího zdravého přírůstku vzápětí převálcovala starost. Býček totiž sice ležel pod Barčou, ale snažil se vehementně cucat od Divé. Tu už ale totálně vysával Buk, a tak malý piňda tahal dost marně. Napít se od své maminky ale veheměntně odmítal, na její supernalité vemínko koukal jako puk. A tak dostal jméno Puk. A aby nám milý Puk nepošel hlady, musela jsem pod Barunku s kýblem, mléko oddojit, přelít do telecí kojenecké láhve a Puka napumpovat. Snadno se to řekne, hůře udělá, neb i novorozený býček má sílu jako býk. A tak jsem během toho dopoledne velmi rychle vystřízlivěla.

Po následujících 14 dní se tak k lahvičkovanému beránkovi Bouhouškovi přidal ještě dokrmovaný býček Puk. A věřte, že takové dvojité novorozenecké krmení po třech hodinách dá dost zabrat. Čtnáct dní ale uteklo jako voda, já se sice krajinou plížím jako šedý, totálně nevyspalý stín, ale oba kluci se mají čile k světu. Puk už se naučil cucat od mámy, ale dál si dopřává i od tety Divy, takže kyne jedna radost, a jeho starší souputník Buk se také nenechá ošidit, a tak když mu Puk vycucne mámu, dorazí se pro změnu on u Barči :-D. Lahvičkování u býčka už tedy skončilo a Puk i Buk vesele rostou jako z vody. Nebo jako z mléka?